LETNÍ TÁBOR 

"Dáš mi jeden Liso?" Zeptala se Carol a ukázala na pytlík růžovo-bílích žužu bonbónů. "Jasně!" Odpověděla Lisa a strčila Carol pytlíček pod nos. "Tak jdeme?" Položila Carol rozhodující otázku. "Jashně Caol!" Zahuhlala Stefi s pusou plnou žužu bonbónů. Lisa schovala bonbony do velké cestovní tašky a všechny dívky se zvedly. Očišťovaly si kalhoty od trávy.

 První večer vypadal velmi dobře. Všichni seděli u táboráku a povídaly si strašidelné historky. Vedoucí jim dovolily aby si šli lehnout až se jim bude chtít, ale ztím se nikomu ještě nechtělo. Lisa opět s růžovo-bílími žužu bonbóny, stahovala všechnu pozornost svých nejelepších kamarádek na sebe.

Byly na jezdeckém táboře v horách, kde se snažily žít tak trochu po indiánckém způsobu. Teepee sice neměly, měly normální větší stany ale pro koně neměly stáje ani boxy. Koně přespávali v příjemných dvouch jeskyních vystlaných slámou a senem a ohraničeny tlustými provazy které tvořily boxy. Koně byli rozděleni do dvou skupin stejně jako jejich jezdci. Jezdci kteří se ustanovala na jedné straně potoka, na straně A, měly samozřejmě koně v jeskyni na straně A. Jezdci kteří se ustanovaly na druhé straně potoka, na straně B, měly zase koně v jeskyni na straně B. Stefi, Carol a Lisa měly stan a koně na straně A.

Právě se řítily aby nakrmily a napojily své spojence. Koně byli právě na malé ohradě poblíž potoka i jejich jeskyně. Společně došly dívky pro kyblíky svých koní který trochu naplnily vodou. Potom daly koním napít a jejich žlaby v jeskyni naplnily zrním pro koně. Potom si všechny vlezly do výběhu k jejich koním a každý svého koně hřebelcoval a i jinými způsoby čistil. Carol při otírání houbou svojí překrásné Dalily odvrátila pohled na Veroniku. Veronika seděla na pařezu a dvě holky (nejspíš její kamarádky) seděly na zemi pod pařezem jako by ona měla být nějaká velekněžna. "Počkejte na mě ve stanu, holky. Musím si něco vyřídit." Oznámila Carol svým kamarádkám. "Chceš aby jsme ti uklidily hřebelec, kartáč, kopytník a houbu?" Zeptala se ochotně Lisa. "Jasně. Děkuju moc. Máte to u mě!" Odpověděla stručně Carol a hnala se přez můstek k druhé jeskyni. Vešla do ní a přišla k boxu úplně ustěny. Dobře věděla že je to box Kobalta. Vzala do ruky kyblík který ležel u jeho boxu a strčila do něj ruku. Byl úplně suchý. I jeho žlab byl prázdný. "Tentokrát jí to řeknu" hřměla Carol "Nebudu jí přece sloužit." Říkala si carol v duchu a přitom kráčela k pařezu kde právě dosvačila Veronika s jejími kamarádkami. "Jak pak se máš Veroniko?" začala carol "Jestli jsi přišla slídit kvůli těm drahým bonbónům od firmy Mozzart co mi dala máma tak..." Carol měla ruce založené na prsou a se za ťatými pěstmy jí skočila do řeči. "Ne, nepřišla jsem kvůli žádným Mozzartovým bonbónům, jen jsem se tě ptala jak se máš." "Velmi dobře Carol! Mám se výborně!" Odpověděla Veronika s trochu uraženým a velmi nafoukaným výrazem. "Tak to je skvělé že se máš tak super ale tvůj kůň tam v ohradě umírá žízní a touhou po tom aby se mu někdo věnoval ty sobče! Jde ti jenom o to mít překrásného koně kterého ti každý chválí ale jednou bude dost toho jak se o něho netsraáš. Umře ti ty Trubko! Copak to nechápeš?! Jak by se ti líbilo kdyby jsi musela s obrovskou žízní úplně sama koukat na to jak si někdo užívá?" Carol už skoro křičela. Ale Veronika jen poslala uražený pohled a otočila hlavu na druhou stranu. Potom se zvedla ze svého stromového trůnu a jen posměšně na Carol vyjekla. " Jen mi závidíš že mám svého vlastního koně. Starej se radši o svou VYPŮJČENOU Dalilu a Kobalta nech laskavě na pokoji." Carol spustila ruce podél těla. " Já se tu jako blbec honím za tvým koníčkem abych ho zachránila před mučením žízní a brzy i hladem a madam V mi ještě vyhubuje! Tak se příště nediv Veroniko, až udělám něco horšího." Veronika secelá zavlnila a bylo vidět že přemýšlí nad tím co by jí carol mohla udělat. Potom jen nafoukaně prohlásila: "Myslím že né JAKO blbec." Potom si Veronika odkráčela pyšně za Kobaltem a obě dívky jí prostě následovaly.

Bylo teplé odpoledne a Max už očekával že všichni se nasvačili a nakrmili své koně. Vzal tedy do ruky megafon a zmáčkl oranžové tlačítko. Z megafonu se hned ozval koňský řechot a odfrkávání. To bylo znamení, že se všichni mají sejít u táboráku na jejich hlavním místě. Carol pohotově sebrala svůj váček kde měla velký blog, dvě propisky, barevné zvírazňovače a pití. I Stefi a Lisa běželi se svými vášky za ní. Max mačkal tlačítko několikrát za sebou aby ho všichni dobře slyšeli. Když se opravdu všichni sešli u laviček a táboráku (který zatím nehořel), položil Max konečně megafon a začal klidně mluvit na ostatní. "Tak, je první den na tomhle táboře a já vás chci nejprve seznámit se službami a pravidli tohoto tábora a potom si zahrajeme nějaké hry. Tak nejdřív chci říct jaké tady budeme mít služby. Tak ta první bude kontrola koní. Znamená to že až obstaráte svého koně, půjdete obejít všechny koně jestli má každý co potřebuje. Když nějaký kůň nebude mít jídlo, pití nebo nebude vyhřebelcovaný, oznámíte to majiteli toho koně. Takže tuhle službu bude mít Ema a Carol. Všichni se na službách samozřejmě vystřídáte. Další službou je zamykání sedlovny. Jelikož teď nemáme sedlovnu ale jako sedlovna nám slouží náš náklaďák. Ale i ten má klíčky. Ten kdo má tuhle službu bude muset počkat až všichni jezdci uschovají svá sedla a uzdy v nákladním voze a pak ho musí zamknout. Takže na to bude mít službu Marek a Kryštof." Řekl a podal klukům klíčky. "Další služba bude na vyznačování trasy. Večer vám řeknu kam druhý den pojedeme a dotyční nám na mapě vyhledají trasu kterou se vydáme. Map máme samozřejmě hodně vytisknutých takže do nich smíte malovat fixami a zvírazňovačemi. A tuhle službu bude mít Lea a Erika. A poslední službou kterou si všichni vyzkoušíte bude noční hlídka." U táboráku se ozval nadšený jásot všech dětí. "Takže dnes a i poslední den  budu mít službu já a vaše druhá vedoucí Magie." Ukázal na mladou ženu a pokračoval. "Zítra, což znamená v pondělí, a pozítří, v úterý, bude mít noční hlídku stan číslo 7 na straně A. Což znamená že noční hlídku má Lisa, Carol a Stefi." Dívky v sedlech na sebe nadšeně zamrkali a poslouchali dál. 

Když Max rozdal všem data jejich noční hlídky dal všem pokyn k volnu. Lisa, Carol a Stefi se rozeběhli ke svému stanu.  "Slyšeli jste to?" Zeptala se nadšeně Stefi. "Jasně! Máme hlídku jako první!" Odpověděla Lisa. "Ale až po Maxovy a Magie." Podotkla Carol s úsměvem. "Zítřek nebude mít chybu!" Ujistila je Stefi. "Cítím to v kostech!"

Celé odpoledne pak proběhlo velmi krásně. Jejich táborák s lavičkami byl hned před krásným kžišťálově čistým jezerem i s vodopádem takže jim Max dovolil aby se šli koupat. Chladná voda přišla v takovém horku všem vhod. "Nepřibližujte se moc blízko k té skále!" Nařizoval Max. "Nechci aby vás ten vodobád smetl!" Protože nikdo nechtěl skončil pod vodou, proto Maxe všichni poslechli. Koupali se přez hodinu takže když vylezli začínalo se pomalu stmívat. Max dal pokyn aby vylezli a šli se převléknout do svých stanů, že zatím udělá s Magie večeři. Na takovou večeři se všichni těšili, neboť jim z věčného lumpačení ve vodě pořádně vyhládlo. O hodinu později už Carol v modrých kraťasech a zeleném tričku, Lisa v růžových kraťáscích a šedém tričku a Stefi v džínových kraťasech a bílém tričku s krátkých rukávém co měl na sobě njerychleji nakreslené formi vzdálených racků, kráčeli všechny v žabkách k už hořícímu táboráku. Posadili se na lavičku noha přez nohu a čekali co bude k večeři. Magie stála u dřevěného starého stolu a něco dávala na papírové tácky. Po chvíli přišel i Max v pantoflích, kraťasech a tričku s krátkých rukávem a držel si v ruce velký notes a desky. Posadil se na prázdnou lavičku vedle stolu s Magie, a začal oznamovat. "Dneska máme k večeři párky s chlebem. Můžete si vybrat jestli k tomu chcete ketchup nebo hořčici. Tak se postavte do řady k Magie a objednávejte si. Všichni vstali a odebrali se ke stolku s Magie. Lise se nezdálo že Max Magie takto zaúkoloval ale pak si všimla že i on má něco na práci. Zapisoval si něco do notesu. "S ketchupem prosím." Řekla Stefi a čekala jako první z klubu dívek v sedlech na svůj příděl večeře. Posadila se zase na lavičku kde sedávali a ostatní kamarádky si k ní přisedli. Společně si u večeře povídali a libovali si, jak je Max hodný že je nechá si u jídla povídat. "To není jako u nás ve škole." Reagovala Lisa a ušklíbla se. "Přesně!" Přidala se Carol. "Pořád tam obchází ta protivná učitelka ze sedmičky a každýho napomíná jenom když kejchne! Je příšerná!!" "Jo a sama si s učitelkama taky povídá když zrovna nemá dozor!" Odpověděla Lisa. "Není to fér!" "Škoda že s námi nechodíš do školy." Politovala Carol Stefi. Dál si všichni povídali a když většina dojedla, začal max další proslov. "Zítra pojedeme navštívit Karpatskou jeskyni. Je od saď necelí kilometr ale je to tam vážně překrásné!" Dívky še velmi těšili protože Max taková místa zrovna moc nevychvaloval ale když to teď takhle vychválil, muselo to být vážně překrásné! Ještě více jak to Max řekl. Potom podal Lee a Erice štos map. Ty jej hned popadli a mapu si prohlíželi. Zítra mají hlídku Stefi a její tým takže holky po půl desáté budete tady u táboráku, jasné? Počkám tu na vás a všechno vám ještě vysvětlím. "Dobře Maxi!" Přikyvovali dívky a už se nemohly dočkat jejich hlídky. Večer si potom ještě do půl desáté povídali u táboráku a potom si šli všichni lehnout do svých stanů. "Já se nemůžu doškat zítřka, holky!" Stěžovala si Stefi. "Tak to jsme dvě!" Přikyvovala Carol. "Tři!" Přidala se Lisa.

Druhý den opravdu jedinečný! Po snídani jim Max dal volno, protože po obědě ho kvůli plánovaném výletu neměli mít. Nakonec si to totiž večer ještě rozmyslel a rozhodl se že si uděláme dlouhý výlet 10 km kolem hor ve kterých jsme pobývali, a podíváme se do okolník krápníkových jeskyní a i do starého města. Po obědě jsme tedy vyrazili.

pokračování příště...